Deset let od dobrodružství českých skautů na Islandu
Pršelo vodorovně, stany nebyly sto vydržet poryvy větru. Musely být okamžitě sbaleny, aby se neroztrhaly. Uprostřed hor, od asfaltové silnice sedmdesát kilometrů směrem kupředu, sto dvacet zpátky, za nás vyřešila dvě okolo projíždějící terénní auta dilema, zda pokračovat a riskovat, že ubohé auto nepřebrodí vzedmuté řeky před námi a utopí se v nám neznámém terénu, nebo se vracet zpět delší cestou s větší nadějí na neuvíznutí. Druhý jeep vzal čtyři z nás, když viděl, jak do prvního auta vedeme Matouše s otřesem mozku z předchozího dne a přinášíme Makinu se zlomenou nohou. My ostatní jsme pak museli za nimi, dopředu. V kempu vzdáleném devadesát kilometrů pak řidiči nahlásili, že v horách je v zoufalém stavu na kolech čtyřicet dětí s autem, které nemá žádnou šanci projet.
Jakub si půjčil rukavice, za chvilku je vracel, protože si je nebyl schopen nasadit na zmrzlé prsty, dokud se nerozehřál v autě. Dvacet sedm z nás vyrazilo za záchranou na kole, deset autem, které brodilo řeky stejnou rychlostí jako cyklisti. Ti se museli hýbat, aby nezmrzli, řidič hledal cestu vodou. Uvíznutí auta s batohy by dobrodružství změnilo v katastrofu. Auto získalo náskok až na hřebínku hor, kde nebylo možné proti větru jet a kola sloužila spíš jako opora proti pádu na zem. Jelo do města a hledalo místo na přespání a sušení.
Z kopce se jelo proti větru na nejlehčí převody. Kdo šlapat přestal, hnán větrem se vracel nahoru. Na chvilku se vítr otočil. Všichni vylétli do vrchu jak plachetnice. Naše auto projelo, na první farmě našlo útočiště a přijelo pro zbytek lidí. Pro kola se vrátilo s přívěsem další den. Kdo nás míjel, pomáhal. Jeden Islanďan daroval 350 Euro. Rodiče Jeana vzali Štěpána. Kolo šlo na střechu. Chtěli vzít i Jakuba. Odmítl: „Vezměte posledního, Johana“. Jean pak zaměnil kapky vody stékající po tváři za slzy...
Žádný div, auto nevydrželo. Z Drážďan jsme domů jeli bez spojky, z hranic jsme táhli 3,5 tunový mikrobus na laně. Vždy když se přetrhlo, oživily se vzpomínky na prožité chvíle.
Jak do nás první den cesty na dálnici u Hamburku zezadu narazilo auto a zničilo přívěs s šestnácti koly a my se museli s auty ihned vrátit pro nový přívěs a nechat vše opravit. Jak nám ráno po bouračce po nedělní mši farnost ve Flensburgu půjčila tolik kol, abychom mohli jet dál a stihli odjezd lodi. Jak nám na lodi nizozemský obchodník, v šoku, že se dva kluci najedí z jedné malé konzervy, daroval 100 Euro, za které jsme pak šli všichni do horkého bazénu. Jak na nás mávali řidiči na Faerských ostrovech, přestože se kvůli našemu průjezdu tříkilometrovým tunelem vytvořila nevídaná kolona. Jak se nám podařilo po vroucích modlitbách propašovat na Island všechno jídlo. Jak nás první den natočila islandská televize a odvysílaná reportáž v televizi a v rádiu z nás udělala známou skupinu. Jak z nás hrboly na cestě vyklepaly duši a jak na nás auta prášila. Jak se nás přes 40 přesunovalo stopem 550 kilometrů zrovna ve chvíli, kdy v rozhlase ve zprávách vysílali o naší cestě a Štěpán s Mrožem, kterým zastavil nejbohatší Islanďan, slyšeli po prohlídce jeho letiště a jeho letadel z autorádia svůj hlas. Jak jsme společně s islandskými a německými skauty trávili bezstarostné chvíle. Jak jsme se koupali v horkých pramenech i v severním ledovém oceánu a v ledovcovém jezeře mezi krami a tuleni. Jak jsme museli dávat pozor na horké bahno a jak nám nohy před omrznutím chránily igelitové pytlíky přetažené přes ponožky. Jak z krkolomných pádů z kola, při kterých praskaly přilby, vyšli všichni fit a z jedné banální situace byla zlomená noha. Jak se špatně vybrané místo pro stany přes noc změnilo v jezero, ve kterém se vše namočilo a utopil jeden mobil. Jak jsme těžili z pověsti skautů a farmáři nás nechávali přespávat na svých pozemcích a policisté přivírali oči. Jak jsme poté, co na konci akce začalo auto zlobit, hledali lidi ochotné převézt nás po skupinkách přes Dánsko do Německa a za několik hodin jsme museli nabídky odmítat. Jak jsme na lodi přijíždějící do Dánska zpívali státní hymnu.
Každému utkví v paměti něco, jednomu sopky, gejzíry, největší evropské vodopády, jinému nejstarší parlament světa, trhliny mezi evropskou a americkou litosférickou deskou, dalšímu největší evropský ledovec, barevné hory, řeky, brody, někomu lidé, které po cestě potkal, které si stopnul. Všichni pak budou vzpomínat na Boží pomoc, která nás celou akcí provázela, na ochotné obětavé lidi a na perfektní atmosféru, která panovala v naší, německé i islandské skupině, stejně jako mezi těmi, kteří na nás v zázemí mysleli.
Článek byl otištěn před deseti lety v časopise Skauting
Jan Čižinský
Pět vteřin a budete mít zatraceně dobrý pocit!
Prospějete fajn věci. Pomůžete zachránit v Čechách referenda! Klikněte na následující odkaz, pak na PŘEJÍT K HLASOVÁNÍ a hlasujte prosím pro NOMINACI Č. 10 PRAHA 7 - REFERENDUM,http://www.otevrete.cz/hodnoceni-uradu/soutez-otevreno-zavreno/cena-verejnosti-2012/hlasovani-zavreno-otevrenost-rozhodovani-2012/#zp10
Jan Čižinský
Máme starostu za ODS. Byli byste lepší než on? Udělejte si test!
Jak byste řešili následující problémy Prahy 7? Body sčítejte, za každou odpověď je buď jeden nebo žádný Ječménkobod (JB). Náš starosta za ODS se totiž jmenuje Marek Ječmének.
Jan Čižinský
Ten, jehož se korupčníci bojí
Korupcí ničené české společnosti schází novodobý Alexandr Solženicyn, mladý Václav Havel či český Roberto Saviano. Spisovatelé - svědomí národa – jsou málo slyšet.
Jan Čižinský
Bát se nekrást!
První československý prezident Tomáš Garrique Masaryk bývá spojován s heslem „nebát se a nekrást,“ kterým podmiňoval úspěšnou existenci nezávislého československého státu. Toto heslo se během poválečného převážně socialistického budování přeměnilo na „nebát se krást“. Porevoluční léta se pak postarala o další změnu. Masarykovské heslo se v případě mnohých lidí ustálilo ve tvaru „bát se nekrást“!
Jan Čižinský
Jak se v ODS smáli,když jsem na zastupitelstvu hájil tržní principy
Podle odhadů se v naší zemi ve veřejných zakázkách rozkrade a nehospodárně utratí přes 100 miliard korun. Značná část z toho připadá na obce, města a městské části. Proto pokládám za důležité věnovat se komunální politice, chodit na zastupitelstva a informovat se o všem, co se v naší městské části děje. A tak jsem se zase jednou vypravil na naše zastupitelstvo.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Policie pátrá po dezinformátorovi Zítkovi. Nedorazil k soudu
Policie pátrá po dezinformátorovi Pavlu Zítkovi. O pátrání informovala na svém webu v úterý...
Kolegu lídra kandidátky AfD zadrželi, dával Číně informace z europarlamentu
Německá policie zadržela v noci v Drážďanech spolupracovníka Maximiliana Kraha, lídra kandidátky...
Nevěřte lžím a pomluvám, obhajuje Babiš neúčast na jednání o důchodech
Poslanec a šéf ANO Andrej Babiš na svém účtu na sociální síti X zveřejnil video, ve kterém...
Zesílíme útoky na sklady západních zbraní, část jsme ukořistili, uvedl Šojgu
Sledujeme online Ruská armáda zesílí útoky na ukrajinská skladiště, ve kterých jsou uložené zbraně dodávané Západem....
- Počet článků 21
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1855x