Deset let od dobrodružství českých skautů na Islandu

1. 09. 2014 8:56:42
„Skaut, pláče“ zašeptal večer své mamince francouzsky nejmladší ze sedmi dětí, dvouletý Jean, v islandských horách Landmannalaugar. Byl to jeho nejsilnější zážitek toho dne. Po čtyřech týdnech krásného počasí přišla bouře.

Pršelo vodorovně, stany nebyly sto vydržet poryvy větru. Musely být okamžitě sbaleny, aby se neroztrhaly. Uprostřed hor, od asfaltové silnice sedmdesát kilometrů směrem kupředu, sto dvacet zpátky, za nás vyřešila dvě okolo projíždějící terénní auta dilema, zda pokračovat a riskovat, že ubohé auto nepřebrodí vzedmuté řeky před námi a utopí se v nám neznámém terénu, nebo se vracet zpět delší cestou s větší nadějí na neuvíznutí. Druhý jeep vzal čtyři z nás, když viděl, jak do prvního auta vedeme Matouše s otřesem mozku z předchozího dne a přinášíme Makinu se zlomenou nohou. My ostatní jsme pak museli za nimi, dopředu. V kempu vzdáleném devadesát kilometrů pak řidiči nahlásili, že v horách je v zoufalém stavu na kolech čtyřicet dětí s autem, které nemá žádnou šanci projet.

Jakub si půjčil rukavice, za chvilku je vracel, protože si je nebyl schopen nasadit na zmrzlé prsty, dokud se nerozehřál v autě. Dvacet sedm z nás vyrazilo za záchranou na kole, deset autem, které brodilo řeky stejnou rychlostí jako cyklisti. Ti se museli hýbat, aby nezmrzli, řidič hledal cestu vodou. Uvíznutí auta s batohy by dobrodružství změnilo v katastrofu. Auto získalo náskok až na hřebínku hor, kde nebylo možné proti větru jet a kola sloužila spíš jako opora proti pádu na zem. Jelo do města a hledalo místo na přespání a sušení.

Z kopce se jelo proti větru na nejlehčí převody. Kdo šlapat přestal, hnán větrem se vracel nahoru. Na chvilku se vítr otočil. Všichni vylétli do vrchu jak plachetnice. Naše auto projelo, na první farmě našlo útočiště a přijelo pro zbytek lidí. Pro kola se vrátilo s přívěsem další den. Kdo nás míjel, pomáhal. Jeden Islanďan daroval 350 Euro. Rodiče Jeana vzali Štěpána. Kolo šlo na střechu. Chtěli vzít i Jakuba. Odmítl: „Vezměte posledního, Johana“. Jean pak zaměnil kapky vody stékající po tváři za slzy...

Žádný div, auto nevydrželo. Z Drážďan jsme domů jeli bez spojky, z hranic jsme táhli 3,5 tunový mikrobus na laně. Vždy když se přetrhlo, oživily se vzpomínky na prožité chvíle.

Jak do nás první den cesty na dálnici u Hamburku zezadu narazilo auto a zničilo přívěs s šestnácti koly a my se museli s auty ihned vrátit pro nový přívěs a nechat vše opravit. Jak nám ráno po bouračce po nedělní mši farnost ve Flensburgu půjčila tolik kol, abychom mohli jet dál a stihli odjezd lodi. Jak nám na lodi nizozemský obchodník, v šoku, že se dva kluci najedí z jedné malé konzervy, daroval 100 Euro, za které jsme pak šli všichni do horkého bazénu. Jak na nás mávali řidiči na Faerských ostrovech, přestože se kvůli našemu průjezdu tříkilometrovým tunelem vytvořila nevídaná kolona. Jak se nám podařilo po vroucích modlitbách propašovat na Island všechno jídlo. Jak nás první den natočila islandská televize a odvysílaná reportáž v televizi a v rádiu z nás udělala známou skupinu. Jak z nás hrboly na cestě vyklepaly duši a jak na nás auta prášila. Jak se nás přes 40 přesunovalo stopem 550 kilometrů zrovna ve chvíli, kdy v rozhlase ve zprávách vysílali o naší cestě a Štěpán s Mrožem, kterým zastavil nejbohatší Islanďan, slyšeli po prohlídce jeho letiště a jeho letadel z autorádia svůj hlas. Jak jsme společně s islandskými a německými skauty trávili bezstarostné chvíle. Jak jsme se koupali v horkých pramenech i v severním ledovém oceánu a v ledovcovém jezeře mezi krami a tuleni. Jak jsme museli dávat pozor na horké bahno a jak nám nohy před omrznutím chránily igelitové pytlíky přetažené přes ponožky. Jak z krkolomných pádů z kola, při kterých praskaly přilby, vyšli všichni fit a z jedné banální situace byla zlomená noha. Jak se špatně vybrané místo pro stany přes noc změnilo v jezero, ve kterém se vše namočilo a utopil jeden mobil. Jak jsme těžili z pověsti skautů a farmáři nás nechávali přespávat na svých pozemcích a policisté přivírali oči. Jak jsme poté, co na konci akce začalo auto zlobit, hledali lidi ochotné převézt nás po skupinkách přes Dánsko do Německa a za několik hodin jsme museli nabídky odmítat. Jak jsme na lodi přijíždějící do Dánska zpívali státní hymnu.

Každému utkví v paměti něco, jednomu sopky, gejzíry, největší evropské vodopády, jinému nejstarší parlament světa, trhliny mezi evropskou a americkou litosférickou deskou, dalšímu největší evropský ledovec, barevné hory, řeky, brody, někomu lidé, které po cestě potkal, které si stopnul. Všichni pak budou vzpomínat na Boží pomoc, která nás celou akcí provázela, na ochotné obětavé lidi a na perfektní atmosféru, která panovala v naší, německé i islandské skupině, stejně jako mezi těmi, kteří na nás v zázemí mysleli.

Článek byl otištěn před deseti lety v časopise Skauting

Autor: Jan Čižinský | pondělí 1.9.2014 8:56 | karma článku: 10.67 | přečteno: 506x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Horst Anton Haslbauer

Trojlístek a rodí se Ruksak

Pomalu jsme s Harrym k sobě nalézali cestu. Zjistili jsme, že vysíláme na stejných vlnách a na ty samé vlny byl naladěn i Mirek Picka. Začali jsme hledat jeden druhého, i když povahové vlastnosti jsme zcela totožné neměli.

29.3.2024 v 16:36 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 2 | Diskuse

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 30.40 | Přečteno: 628 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.67 | Přečteno: 304 |
Počet článků 21 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1855
Učitel na gymnáziu, hospodářský historik a komunální politik. Angažuje se v místní politice v Praze 7. Zorganizoval například úspěšné referendum za nepředraženou radnici, kterým se podařilo ušetřit 500 milionů korun. Nyní se snaží společně s dalšími uspět v komunálních volbách s hnutím PRAHA 7 SOBĚ - www.PRAHA7SOBE.cz, aby se ušetřené peníze nerozházely jinak. www.facebook.com/praha7sobe

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...