Otec Heleny Faltysové, František, byl novinářem v Německu a objektivně informoval o cestě nacistů k moci stejně jako o postoji nacistů k německým Židům. Dobře tedy věděl, co čeká Židy v Protektorátu Čechy a Morava. On sám byl rád, že se mu po obsazení Čech a Moravy německou armádou podařilo z Německa uprchnout do Velké Británie. Tehdy se totiž ještě jmenoval Fleischmann a již podle jména bylo zřejmé, že je Žid. Z britských ostrovů se pak František Fleischmann snažil dostat do bezpečí svou dceru a svou manželku. Nebýt Nicolase Wintona, byla by jeho snaha marná.
Situace Heleny Fleischmannové však byla od ostatních „Wintonových dětí“ značně odlišná. Na nádraží v Londýně totiž na ni čekal její tatínek. Helenčině mamince se zázračně podařilo do Londýna vycestovat také. Měla sice československý pas, ale v něm bylo vyznačeno, že je německé národnosti. Byla tak jediným člověkem z vlaku Praha-Londýn, kterého nacisté na hranicích nevysadili a nechali pokračovat do Londýna.
Otec Heleny Fleischmannové pak vstoupil do RAF a bojoval na západní frontě proti Němcům. Po návratu do Československa se v roce 1947 Fleischmannovi pro jistotu přejmenovali na Faltysovi. Čekalo je ale přesto totéž, co většinu rodin hrdinů západní fronty. Helenčina otce komunisté po roce 1948 vyslýchali a uvěznili.
Helena Faltysová navzdory své znalosti jazyků neemigrovala a žila celý život v Čechách. Stala se stejně jako otec novinářkou a řadu let vyučovala jazyky a redigovala odborné lékařské texty. Vystupovala jako noblesní dáma a paradoxně byla jednou z mála, která od svých rodičů věděla, jak byl její život zachráněn. Zemřela po dlouhém boji se zákeřnou chorobou v pražském hospici 20. května 2011.
Sir Nicolas Winton dnes tedy přežil nejmladší dítě, které ve svých 30 letech zachránil. Jeho čin si spíše než slova zasluhuje úctyhodné mlčení. Vzkaz Nicolase Wintona, který dnes při oslavě svých 102. narozenin pronesl, bychom si měli všichni dobře zapamatovat:"Každý by se měl méně starat o své vlastní zájmy, být poctivější a méně chamtivý."